21.01.2006
Šššpatnej den - HP jednorázovky Aneb povídka na téma nejhorší zážitek postvy z HP.Pěkně. Mizernej. Den. Měl sssem to tušit hned a tenkrát radši nevopouštět sssvoje pohodlný doupě.
Ale sssakra, co jinýho ssse dalo čekat? Moje čichový štěrbiny mě ještě nezklamaly. A z tý holky sssmrděly problémy na sssto ocasssů.
Takže sssi za to asssi můžu sssám. Jenže když sssem ussslyšel šramot na chodbě, tak mi bylo hned jasssný, že to neni krysssa. A to mě nalákalo.
Zkussste sssi přežít pár ssstoletí jenom na krysssách. Jen chňapnete, polknete a sssousssto je pryč. Žádná sssranda. Přinejlepším vásss ještě polechtá po patře ocasssem.
Ale když ssse objeví nějaké větší sssoussstíčko... proč sssi nezgussstnout? Takový človíček... hmmm... není nic lepšího než ssse zakousssnout do ještě teplého, kroutícího ssse těla...
Předssstava kouřící krve ssse mi vypálila do třetího víčka. Nemoh sssem ssse jí zbavit. Jo, byl to špatnej den, když mě ta utkvělá předssstava vylákala ven.
Jak sssem moh tušit, že ssse v té holčičce, co sssmrděla Nebelvírem, ssskrývá tak mohutný duch? Sssem sssnad jasssnovidec? A vůbec, co čekáte od padesssát ssstop dlouhýho hada? Ke křišťálový kouli bych ssse ani celej nevešel!
A tak to začalo. Ssse pak ssstavovala celkem časssto. Bylo milé sssi zassse sss někým zasssyčet. Navíc to bylo už padesssát let, co jsssem měl naposssledy ssspolečnossst. A ssspolečnossst, která by ssstála i za druhej pohled jsssem neměl sssnad nikdy. Jenže nic není jenom tak. Kvíteček roztomilý ssse zrzavou kšticí ssse najednou rozhodl dávat rozkazy.
Zbavila mě sssice těch kokrhavých bessstií, co mi sssem tam bránily v pohybu a zassse jednou sssem měl možnossst pořádně ssse prohnat celou školou. Ne že bych o to zrovna dvakrát ssstál. Je sssmutné, jak moc to tady ssstačilo upadnout. A to sssem byl mimo jenom těch padesssát let. Děsssím ssse pomyšlení, co ssse tu ještě může ssstát.
Sssvůj pohyb po škole jsssem mohl využít nějak sssmysssluplněji, jenže mi nechala jen nepatrné množssství volnosssti. Přesssto sssem objevil pár pozoruhodných exemplářů zdejších chovanců. A když mi děvče dalo rozkaz, podařilo ssse mi i pár uměleckých děl.
První byla ta protivná nažloutlá kočka, co ssse na mě odvážila sssyčet a prssskat... Zkameněla ve velice půsssobivém postoji. Vzbudilo to na hradě dossst emocí. Začali mě sssice hledat, ale já ssse zatím pohodlně proháněl potrubím a pečlivě sssi opakoval rozkazy.
Ssstihl sssem ještě toho pitomečka, co mě ossslnil příliš jasssným sssvětlem, co vycházelo z krabice, kterou sssi nesssl před tváří. Ten mě ssskutečně rozpálil, jakkoli sssem jinak ssstudenokrevný. Nesssnáším prudké sssvětlo.
Pak ssse mi povedl dvojitý zásssah, když mi do palebné čáry pohledu vlezl ten duch. A další zahradní ozdoba byla na sssvětě. Nemoh sssem ssse zdržet pomyšlení, jak krásssně by ssse ty sssošky vyjímaly v hradních zahradách. Přímo zkamenělá poesssie pohybu.
Ale můj umělecký záměr zůssstal nedoceněn. Před uměnímilovnou veřejnossstí byly mé sssochy ukryty na ponuré ošetřovně.
Do sssbírky sssem ssstihl přidat ještě ty dvě děvuchy ssse zrcátkem. Ty mi udělaly velkou radossst. Zrcadlo sssem neměl celé věky. A tak sssem ssse zassse jednou mohl podívat na sssvoje krásssné oči. Mám opravdu krásssné oči. Věřte mi. Jessstli mi nevěříte, podívejte ssse sssami... Sssakra... měl sssem krásssné oči.
Moh bych ssse v zrcadle zhlížet celý věky. Jenže malá zrzavice, co sssi usssmyssslela mi poroučet, měla jiné plány. Zakázala mi pokračovat v umělecké činnosssti. A já měl vyhlédnuté opravdu krásssné objekty.
Nikdo mi nedopřeje žádnou legraci. Musssel sssem ssse okamžitě vrátit dolů. Zpět do těch chodeb bez zrcadel. To sssi ta malá dovolila hodně.
A pak ssse dole sssemlelo dossst věcí. Před malou zrzavicí ssse objevila vzpomínka. Toho výlupka sssem sssi pamatoval. Ten Raddleovic ssspratek mě už jednou vyrušil v mé sssnaze dosssáhnout nirvány.
Chvíli sssem ssse bavil pohledem na něj, jak sssedí na podssstavci mojí sssochy a nervozně sssi ohryzává nehty. Pak ssse ozval zvuk řítícího ssse kamene. Vzpomínka Raddle ssse napružil. Musssel sssem překvapeně zasssyčet, když dovnitř vrazil další člověk. Tolik návštěv sssem už dlouho neměl.
Když tam pak ty dva ssstáli proti sssobě a vedli patetické kecy, měl sssem chuť je oba zakousssnout. Ten pitomec vzpomínka, co sssi něco dokazoval, mísssto toho, aby toho druhého zabil rovnou... ježily ssse mi z něj jedové váčky.
Když ssse tam ten ssspratek začal předvádět sss ohnivým písssmem, tak sssem sssi nemoh pomoct a začal sssem fandit tomu rozcuchanýmu třeštidlu, co sssi ani pořádně neohlídalo hůlku. No, ne že bych měl zrovna nějakej sssupr výběr.
Chvíli mě bavila předssstava, že Raddle znovu zíssská tělo a bude tak neopatrný, že ssse ode mě nechá zakousssnout. Krásssná předssstava. Ale přísssně realisssticky sssem tomu nevěřil. Když mě vyrušil poprvé, tak ssse mi to nepovedlo.
Tak sssem ssse zamyssslel, když ti dva klábosssili. Jenže pak ssskončili sss patosssem a začal tanec. Dossstal sssem rozkaz.
No jo, nemyssslete sssi o mně nic špatnýho. Sssem bazilišek, když mi hadí jazyk poručí, tak musssím possslechnout. Kdybych ssse moh rozhodnout sssám, tak sssi někde vyberu tučnější sssousssto.
Sssem vám už říkal jak nesssnáším sssilné sssvětlo. A ten mrňousssek mě naštval, když sssi přivolal fénixe. Tyhle věci sssou ssstrašně neférový. Zkussste sssi kdekoli postavit proti sssobě baziliška a fénixe a zjissstíte, že všichni fandí okřídlené ssstraně. Navíc ssse ty přerossstlé ssslepice hrozně špatně likvidují a když je sssežerete, tak po nich pálí žáha.
Na to sssem v tu chvíli ale nemyssslel. Měl sssem určenej cíl a ten opeřenec mi bránil. Přesss všechno to sssvětlo, co ssse kolem něj šířilo, sssem ani neviděl, kde ssse nachází moje příští sssvačinka. A pak... moje krásssné oči. To bolelo. To zatracené zvíře sssi dovolilo moc.
Raddle volal nějaké rozkazy, ale v tom hluku, kdy jsssem ocasssem tloukl do sssloupů, nebylo nic pořádně ssslyšet. Bylo mi jasssné, že na zotavenou budu potřebovat dlouhý a klidný časss.
Vzepnul sssem ssse. Naštval sssem ssse. Bezmocně sssem zařval. Byl sssem z toho trochu vyčerpaný. To víte, tolik návštěv v jednom dni. Když mě nějaký párátko poškrábalo po čelisti, radši sssem sssebou preventivně sssek.
K mému vzteku ssse mi jeden z mých oblíbených zubů při pádu zabořil do čehosssi měkkkého. A už sssem ho nessstihl vytáhnout. Sssakra, já vím, že každá akce vyžaduje oběti, ale ulomenej zub je ulomenej zub. A to znamená hodně.
Tak sssem ležel na zemi a promejšlel možnosssti. Mezitím ssse asssi ssstalo něco, co sssem tak docela nepossstřehl. Když sssem ssse konečně rozhoupal k činu, byl sssem dole už sssám. Jen já a tma.
Jak říkám. Pěkně. Mizernej. Den. Kdybych to byl tenkrát věděl, nevylejzal sssem z doupěte. Možná bych radši sssám sssebe hryzl do ocasssu. Jenže ssssem to nepředvídal. A tak tu teď ležím. Tlama mě bolí. Oči na podlaze. Zub v Potterovi. A pověst v hajzlu.
No řekněte, není tohle šššpatnej den?
Komentáře
Dupnete slonovi na nohu?
